Braillovo písmo

(nejen) jako základ gramotnosti

Anežka Náhlíková

Pavla Kovaříková

Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, z. s.

Rozhledna, z. ú.

2022

Braillovo písmo znamená vědomosti a vědomosti jsou síla.

Louis Braille

Čtení Braillova písma je zázrak, který vidící lidé nikdy nezažijí: nevidomí se dotýkají slov a zároveň je nechávají, aby se jich dotkla zpátky.

Jim Fiebig

1  Je Braillovo písmo stále potřeba?

V dnešní době velkého rozvoje techniky a technologií by se mohlo zdát, že Braillovu písmu je již odzvoněno.

Tento názor se překvapivě objevuje i mezi nevidomými, jejich rodinnými příslušníky, pedagogy a dalšími odborníky.

Mnohdy je představa taková, že je nutné si vybrat – buď Braille, nebo technologie. Tyto dva systémy nestojí konkurenčním postavení. Být zastáncem hmatového čtení neznamená být odpůrcem moderní techniky a obráceně. Každý nabízí jiné možnosti a je využitelný v jiných situacích. Potřebují se však i navzájem.

„Když je mluvená a psaná komunikace vyrovnaná, tj, jedna se nesnaží nahradit druhou, technologie se mohou stát právoplatným a vzrušujícím nástrojem, avšak samy o sobě nikdy nebudou schopny naučit člověka číst.“ (Brent – Brent, 2000)

2  Vznik Braillova písma

Až do 19. století se nevidomí nevzdělávali buď vůbec, nebo takřka výhradně orálně. Sice se objevovaly pokusy o reliéfně provedenou latinku (např. písmena vyřezaná do dřeva, vyškrabaná do vosku či vytvarovaná z drátku), byly ale nesmírně náročné – jak pro výrobce, tak pro čtenáře. Proto se výrazněji nerozšířily (Aviv, 2010).

Se zcela novým systémem, tolik odlišným od všech předchozích způsobů, přišel Charles Barbier (1767–1841), důstojník francouzské armády. Do Národního ústavu pro mladé slepce v Paříži přinesl písmo založené na systému dvanácti vystouplých bodů, díky čemuž bylo možné číst – a to hmatem – vojenské rozkazy za tmy. Barbierova novinka se v ústavu testovala pro zápis textu, ale také not.

Nevidomý žák ústavu Louis Braille (1809–1852) byl jednoduchostí a efektivností tohoto systému fascinován. Zjednodušil ho na šest bodů, což pro zápis všech písmen abecedy bohatě stačilo, navíc se celý znak vešel pod bříško ukazováčku. Braille na tento systém přišel v pouhých 16 letech!

Když uvážíme, že Braillův systém bodového písma je používán beze změny (!) již téměř 200 let (za datum vzniku se považuje rok 1825) (Smýkal, 1994), musíme o to spíše obdivovat jeho jednoduchost a genialitu.

Braillovým písmem se nezapisují pouze písmena, ale také například čísla, matematické symboly, chemické značky, noty.

Je používáno ve všech zemích, slouží pro zápis latinky, azbuky, čínského písma, arabských znaků apod.

S rozvojem Braillova písma tak nastala pro nevidomé nová etapa – jednalo se přímo o revoluční pokrok ve vzdělávání.

Díky tomuto kroku se výrazně zlepšil socioekonomický status lidí se zrakovým postižením. Helena Kellerová, hluchoslepá spisovatelka, napsala, že Braille vystavěl „pevné schodiště pro milióny lidských bytostí, které se tak dostaly z beznadějné temnoty k ,eternal mind‘.“ (Aviv, 2010)

Za Braillova života však nebylo bodové písmo oficiálně uznáno. Odborníci se bránili jeho přijetí proto, že je to systém sloužící pouze jedné minoritě ve společnosti. Dnes už je tato výhrada irelevantní díky stále se rozvíjejícím technologiím – každý může ke sdílení a přijímání informací – právě díky technologiím – používat svůj kód (například vidící latinku a nevidomí Braillovo písmo).

3  Braillovo písmo a čtenářská gramotnost

„Gramotnost (z řec. gramma = písmeno) je v původním významu schopnost či spíše dovednost číst a psát v určitém jazyce (nejčastěji v mateřském), event. počítat (Nešpor a kol.).”

Vzhledem k tomu, že postupem času se význam pojmu gramotnost rozšířil (srov. finanční gramotnost, mediální gramotnost, matematická gramotnost, počítačová gramotnost aj.), dovednost číst a psát se začala označovat jako „čtenářská gramotnost“. Ta „zahrnuje nejen osvojování si dovednosti čtení, ale schopnost pracovat s textem, komunikovat prostřednictvím psané řeči, získávat a zpracovávat informace z textu“. (Průcha – Walterová – Mareš, 1998)

Čtenářská gramotnost je považována za základ a nezbytný předpoklad k rozvíjení ostatních gramotností a dalších klíčových kompetencí. (Altmanová a kol., 2011, s. 5) Čtenářská gramotnost výrazně ovlivňuje úspěšnost ve škole a uplatnění jedince ve společnosti. (Kucharská – Málková, 2012)

S písemnou formou jazyka jsou vidící lidé v každodenním kontaktu téměř od narození. Psané texty jsou pro ně neocenitelným zdrojem informací, ale také jim je neustále a podprahově vtiskována grafická podoba jazyka, gramatika, pravopis, zákonitosti písemného projevu, jako je členění textu apod.

Nevidomým lidem se však písemná forma jazyka do vědomí každodenně nevtírá. Jediným způsobem, jak psaný jazyk zaregistrovat, je vnímat ho pod prsty. Jak jinak si zafixovat například psaní s/z/vz nebo i/y než právě neustálým čtením a psaním? Mluvená řeč k tomu nestačí (srov. např. psanou podobu slova zkouška, jež kvůli spodobě znělosti vyslovujeme jako [skouška]). Na osvojování psané podoby jazyka musí nevidomí velice systematicky, dlouho a cíleně pracovat – hmat není tak bezděčný smysl jako zrak.

Nevidomá Sandy Murillo k tomu v komentáři na stránkách organizace Chicago Lighthouse doplňuje: „Otázka, jestli je brail potřeba, je pro mě stejná jako otázka, jestli je stále důležitý černotisk." (Pozn.: Černotisk je výraz označující běžný - vizuální - tisk. V angličtině se používá termín print.) Pro nevidomé lidi je Braillovo písmo ekvivalentem vizuálního písma pro někoho, kdo vidí. Já jsem se začala učit Braillovo písmo na začátku školní docházky – ve stejnou dobu, jako se moji vidící spolužáci učili číst černotisk. Braillovo písmo nám nevidomým umožňuje učit se číst a psát. A co je nejdůležitější, díky němu získáváme povědomí o psané podobě slov, gramatických pravidlech a interpunkci. Bylo by obtížné se tohle všechno učit pouze poslechem.“

Jednoduše řečeno, čtení potřebují pro pochopení a automatickému zvnitřnění jazykového systému jak vidící, tak nevidomí – pouze jedni k tomu používají zrakovou a druzí hmatovou formu.

Nevidomí mají však oproti vidícím ztíženou a komplikovanou cestu k poznávání světa, porozumění souvislostem, studiu i pracovnímu uplatnění. Nečtení má proto v případě nevidomých o to fatálnější důsledky.

Znalost Braillova písma lze právem označit za základ gramotnosti každého nevidomého člověka.

Jde ale o mnohem více než jen o samotnou schopnost číst. Čtení (a psaní) je velmi komplexní a kognitivně náročná činnost, při které se zapojuje a kooperuje množství složek v mozku. Mozek lidově řečeno „pracuje na plné obrátky“. Jinými slovy řečeno, nečtení nechává tento potenciál mozku ležet ladem.

Při čtení se v mozku aktivují tzv. nižší a vyšší kognitivní procesy. Nižší kognitivní procesy „převádějí grafický kód na smysluplné jednotky (Presslerová – Rusnáková, 2015)“ a vyšší „spojují tyto jednotky do ucelené, kompaktní mentální reprezentace.“ (Kendeou et al., 2014, také in Presslerová – Rusnáková, 2015) Během nižších kognitivních procesů zapojuje čtenář především pozornost a pracovní paměť, u vyšších jde o vyvozování, exekutivní funkce a rozdělování pozornosti, díky nimž čtenář dokáže propojit významové jednotky textu, srovnat text s předchozími znalostmi nebo najít hlavní myšlenky textu. (Presslerová – Rusnáková, 2015, s. 36)

Dovednost číst nesouvisí jen se získáváním informací, ale ovlivňuje např. i schopnost produkovat strukturovaný a logicky provázaný text. To potvrzují i Doug a Diana Brentovi (2000), kteří analyzovali autorské narativy nevidomých studentů. Porovnávali skupinu studentů nepoužívajících Braillovo písmo se skupinou těch, kteří s Braillovým písmem běžně pracují. Ačkoli autoři studie neměli k dispozici reprezentativní vzorek (jde o materiál získaný během jejich dlouholeté učitelské praxe, který zkoumají kvalitativně), jejich zjištění jsou velice zajímavá:

Vyprávění studentů ze vzorku nepoužívajících Braillovo písmo lze souhrnně označit za velmi neorganizované útvary, které vypadají, „jako když se všechny jejich myšlenky dají do krabice, zatřese se jimi a pak se náhodně hodí na papír podobně jako kostky na stůl.“ (Brent – Brent, 2000) – tj. děj v nich je velmi nepřehledný, použity jsou obvykle věty jednoduché, příp. souřadně spojené ve slučovacím poměru. Myšlenka není systematicky rozvíjena. V textu se též vyskytuje množství pravopisných a gramatických chyb.

Naproti tomu studenti, kteří ovládají Braillovo písmo, produkovali přehledněji organizované narativy, jež sestávaly ze složitých souvětí, v nichž se kromě souřadně spojených vět často vyskytovaly i ty připojené podřadně. Pravopisné a gramatické chyby se téměř nevyskytovaly.

Podle D. a D. Brentových jsou jak černotisk, tak Braillovo písmo rovnocenné reprezentace mluveného jazyka. Stejně jako není přípustné, aby byl černotisk plně nahrazen mluveným jazykem, nelze o tom uvažovat ani v případě Braillova písma. Jak už bylo zmíněno výše, mluvená a psaná komunikace existují jedna vedle druhé: jedna druhou nenahrazuje.

V českém prostředí například K. Eliášková (2020) zkoumala historii výuky mateřského jazyka u dětí se zrakovým postižením. Všímá si, že dovednost číst Braillovo písmo a psát jím postupně klesá, čímž se snižuje gramotnost nevidomých dětí. Tento trend je patrný především v integrovaném vzdělávání, kde k tomu chybí systematická podpora (práce s textem a grafickými znázorněními, s příručkami apod.). (Eliášková, 2020, s. 9)

Je smutné, že přes všechny vědecké poznatky je stále třeba obhajovat význam (nejen hmatového) čtení.

4  Čtenářská gramotnost z pohledu neurovědy

4.1 Černotisk a mozek

V předchozí kapitole jsme už zmínili, jaké procesy aktivuje čtení v mozku a jak je bohatá mozková činnost pro člověka blahodárná.

Neurovědci dokonce zjišťují, že dovednost číst působí výrazné změny v anatomii mozku. Příkladem může být Manuel Carreiras (2009), jenž se zaměřil na bývalé kolumbijskými partyzány, kteří opustili džungli a začlenili se do civilizované společnosti.

Carreiras mezi sebou porovnával dvě skupiny: První tvořili partyzáni, kteří se v nedávném vzdělávacím programu naučili číst. Ve druhé byli partyzáni stejného věku, původu i mentálních schopností – s tím rozdílem, že se ještě učit číst nezačali.

Pomocí magnetické rezonance byly mezi těmito skupinami zjištěny významné rozdíly v konkrétních strukturách mozku, a to především v množství mozkové kůry: u negramotných partyzánů bylo např. nalezeno méně šedé kůry mozkové v oblasti zodpovědné za zpracování jazyka, v oblasti zpracovávající zrakové podněty, v oblasti rozpoznávající slova a v oblasti zodpovědné za zpracování mluveného jazyka.

Tato studie přichází nově s tezí, že tyto změny v mozkových strukturách nezpůsobují problémy se čtenářskou gramotností, jak se dříve předpokládalo, ale že jsou naopak jejím důsledkem.

I tato zjištění naznačují, že čtenářská gramotnost není pouze dovednost sloužící ke komunikaci a získávání informací, ale ovlivňuje i další mozkové funkce, které se značnou měrou podílejí na našem fungování ve světě.

4.2  Braillovo písmo a mozek

Mozek se vyznačuje vysokou plasticitou, dokáže se výborně adaptovat na daný deficit a přizpůsobit se konkrétní situaci. (Mašić, 2020) A jak vyplývá z předchozí části, struktury v mozku ovlivňuje také čtení.

Co se ale děje v mozku při čtení Braillova písma?

Dříve se předpokládalo, že aktivace té které mozkové oblasti závisí na tom, jakým smyslem je informace přenášena. (Kloc, 2011)

Nedávno publikované studie však ukazují, že mozek je systém orientovaný na úkol, který je mu zadán, nikoli primárně na to, jakým kanálem mu byla informace zprostředkována. Dlouho převládající tvrzení, že oblasti v mozku si dělí podněty podle toho, kterým smyslem přicházejí, se zdá být překonáno.

Názorně je to patrné na výzkumné práci Amira Amediho. (Reich, 2011) Ten vycházel z předpokladu, že pokud by byl mozek organizován na základě zpracovávání smyslových podnětů, při četbě Braillova písma by se zapojovaly oblasti zodpovědné za zpracování hmatových informací. Pokud by však mozek pracoval primárně na základě úkolů, které má při čtení zprocesovat, největší aktivitu by měla vykazovat tzv. oblast vizuální tvorby slova (visual word form area – VWFA).

Výzkumný tým tyto teze ověřoval pomocí funkční magnetické rezonance, která mapuje mozkovou odezvu na určitý podnět. Osm lidí od narození nevidomých četlo text v Braillu. Ukázalo se, že ačkoliv dotyční četli hmatem, v mozku se aktivovala zraková (!) oblast.

Výzkum dále ukázal, že během čtení dokonce není rozdíl v míře aktivity VWFA u vidících a nevidomých osob.

VWFA tedy není závislá na smyslu, jehož prostřednictvím člověk čte, tzn. název „visual word form area“ by mohl být stejně dobře změněn na „tactile word form area“ nebo obecněji na „metamodal word form area“. (Reich, 2011)

4.3  Vliv zvoleného kanálu na porozumění a interpretaci textu

Různé množství šedé a bílé mozkové kůry a další změny v mozku možná působí poněkud nepředstavitelně. Podívejme se na to ještě jinak: má zvolený kanál, jehož prostřednictvím získáváme informace, také okamžitý dopad na naše porozumění?

Touto otázkou se zabývala studie N. Stepien-Bernabe a kol. (2019). Sledovala, zda je úroveň porozumění vyšší u textu čteného, nebo poslouchaného z audionahrávky. Výzkumu se účastnilo 31 vidících a 34 nevidomých osob. Ty po přečtení, resp. poslechu vybrané pasáže z odborného textu odpovídaly na otázky testující porozumění.

Výsledky ukázaly, že porozumění je u čteného textu signifikantně vyšší než u audionahrávky, a to jak u černotiskového textu pro vidící (p= 0,02), tak u brailského textu pro nevidomé (p= 0,028).

(Pozn.: P-hodnota (p-value) je nástroj statistické analýzy, který zjišťuje statistickou významnost výsledku. Pokud je p-hodnota nižší než 0,05, můžeme ho považovat za statisticky velmi významný.)

Průměrnou míru porozumění v procentech zachycuje následující tabulka:

Výsledky této studie naznačují, že pro porozumění je podstatný aktivní přístup a zvýšené kognitivní úsilí, jež musí být vyvíjeny mnohem více při čtení než při poslechu.

5  Braillovo písmo v životě dospělých nevidomých

Oslovili jsme několik nevidomých dospělých s otázkou, jaké místo zaujímá Braillovo písmo v jejich životech. Jejich výpovědi mluví – obyčejným jazykem – vlastně o tomtéž, co bylo psáno v předchozích kapitolách:

Překladatelka z němčiny a nizozemštiny, 57 let

Do patnácti let jsem byla slabozraká, ve dvanácti letech jsem přešla z běžné ZŠ na Školu pro děti se zbytky zraku v Praze ve Šporkově ulici. Tam mě začali připravovat na úplnou ztrátu zraku. Brail jsem zprvu četla očima, hrozně mě otravoval, měla jsem pocit, že do této nové školy vůbec nepatřím.

Na gymplu jsem se s brailem setkávala víceméně pouze skrze pořizování si svých vlastních poznámek. Jediné dvě knihy v brailu, které jsem tehdy měla, byly kuchařka a učebnice angličtiny pro jazykové školy. Pravopis jsem už ale naštěstí měla dosti zafixovaný, protože jsem toho do těch patnácti hodně načetla očima.

K brailu mě to vrhlo během studia cizích jazyků, úplně mě dostala ta záplava brailských knih v Holandsku: jak krásně byly vypravené, svázané, jak různě vypadaly... To samé s časopisy, byla jsem nadšená z formátu na výšku, že to nebylo jako u nás, kde bylo všechno na jedno brdo – pouze secvaknuté uprostřed dvojlistu sešívačkou.

V Holandsku jsem se dostala ke kapesnímu slovníku v brailu, měl asi 20 svazků. Teprve nedávno jsem ho s těžkým srdcem dala pryč, už ho opravdu díky počítačové technice nevyužiji. Je to ale kus mého života.

Braillovo písmo mi přijde nenahraditelné při učení se cizím jazykům. Brailský řádek je pro mě nepostradatelný zejména při korekturách. Nesžila jsem se s brailem v iPhonu, zato si velice pochvaluji propojení mobilu s braillským řádkem přes bluetooth: je skvělé, že vidím, co se v mobilu děje.

Miluji brail na čtení poezie – přijde mi naprosto geniální, jak se při čtení na papíru můžu v textu různě vracet. Obětovala bych všechno místo v domě, kdybych takových brailských knih s poezií mohla mít víc. Hmatové mapy a plánky, ty mě těší a občas dost pomůžou.

Občas si na Pichťáku napíšu telefonní číslo, zejména když si ho potřebuji zapsat během nějakého telefonátu.

Když jsem vedla Literární klub v Okamžiku, přípravu jsem si vždycky nosila napsanou na papíru v brailu, stačily jen body. Při přednášce pro Jednotu překladatelů a tlumočníků jsem taky vždycky používala poznámky v brailu. Zkoušela jsem také používat poznámky v mobilu, které jsem poslouchala ve sluchátku. Neosvědčilo se mi to ale, přeci jen mě to hodně izolovalo a odtrhávalo od posluchačů, neměla jsem z toho dobrý pocit.

Doma si značím brailem – na Pichťáku, Dymopásce či samolepící fólii – spoustu věcí, například cédéčka, druhy mouky, krabice se sušeným ovocem. A když zavařuji, popisuji si sklenice – včetně letopočtu.

Ovladače na mikrovlnce, ty mám označené kontur pastou.

Kamarádka mi nádherně označila cestovní Scrabble a karty, hráváme žolíky nebo pasiáns.

Používám i PenFriend – čtečku hlasových etiket. Jejich recyklovatelnost mě opravdu těší. S anglickým kamarádem jsme PenFriendem označili kořenky, namluvili jsme názvy česky i anglicky, byla to taková – i trochu výuková – legrácka.

Abych poznala, která popelnice je naše, mám ji označenou brailem. A jsem ráda za brail ve výtazích a na zvoncích.

Jsem ráda, když se vyznám ve svých černotiskových knihách. Vkládám do knížky kartičku s brailem, přichytím ji kancelářskou svorkou. Psát na desky knihy brailem či nalepit brailský štítek, to bych považovala za mrzačení knihy...

Dělnice v chráněné dílně, 46 let

Jsem nevidomá od narození, chodila jsem do Školy Jaroslava Ježka, kde jsem se – jako všechny ostatní děti – učila číst a psát brailem. Měla jsem výborné učitele.

Moc ráda čtu knížky v brailu. Někdy knížky také poslouchám. Nemám ráda umělý hlas, nedělá mi dobře, je to monotónní a chce se mi u toho spát. Mám radši, když knížky namlouvají herci. Některé herce mám ve velké oblibě a ráda poslouchám hry, kde mluví. V brailu si sepisuji seznam her podle herců – podle něj pak hledám, co chci poslouchat.

A brail je všude možně, naposledy jsme byli třeba v Zahradě smyslů v Olomouci, nebo na různých výstavách. Můžu si tak popisky přečíst sama.

Protože na výtahu a na lécích jsou popisky v brailu, nemusím nikoho otravovat, aby mi to přečetl.

Brailem mám popsané důležité dokumenty, abych věděla, co je co.

Může se stát, že se mi něco v počítači ztratí nebo to omylem vymažu. Radši si proto některé věci píšu v brailu na papír. Třeba e-mailové adresy nebo telefony svých známých. Takhle si důležité věci zálohuji. Nebo si zapisuji sny, co se mi zdály.

Masér, 58 let

Vystudoval jsem Střední zemědělskou školu. Po oslepnutí jsem absolvoval masérské kurzy a jako masér nyní pracuji.

Brail používám každý den, už jen když přijdu do práce a vlezu do výtahu. Tlačítka jsou tam označená, v jednom sloupečku jsou sudá patra a ve druhém lichá. Nepotřebuji nikoho k tomu, abych správně vystoupil v 9. patře.

Beru dost léků, a tak jsem rád, že jsou popsané v brailu. Stejný lék mívá různá balení – podle toho, na jak dlouho vystačí, zda na měsíc nebo na tři. Někdy v lékárně nemají lék, který beru, a dají mi podobný od jiného výrobce – tudíž v jiné krabičce. Nemůžu si přece pamatovat každou krabičku nebo každý lék ukládat na jiné místo, abych je poznal. A chodit po baráku a ptát se pokaždé někoho ze sousedů, to by mě vážně neměli rádi. Když jsou léky brailem označeny, přijdu domů a do dávkovače si je nadávkuji sám na celý týden.

Počítač je dobrá věc, ale přečte text jen foneticky. Připojuji si braillský řádek, abych si mohl přečíst, jak se to píše přesně – třeba měkké nebo tvrdé i/y.

V nejedné restauraci dnes nabízejí jídelní lístek v Braillově písmu, z toho mám radost.

Nevidomý, který se nenaučí brail, je negramotný!

S mou nevidomou ženou máme stovky CD a DVD, všechny máme brailem označené. U schodišťových vypínačů to nešlo, tak jsem jeden ze dvou vyřadil z provozu...

Právník a učitel hudby, 48 let

Vedu celostátní neziskovku, a tak mám mnoho práce na počítači. Při každodenní práci na PC používám braillský řádek, zejména k editaci svého textu – pro doplnění hlasového výstupu. Při práci s anglickým textem pak nutnost řádku stoupá.

Při používání iPhone pracuji s řádkem jen někdy, ale pokud píši na iPhonu text delší než řekněme tři slova, používám Braillovo písmo psané na displej telefonu.

Občas si píši poznámky do vestavěného editoru braillského řádku bez použití počítače.

Učím v ZUŠ a používám brailský notopis. V současnosti ještě převažuje čtení z not vytištěných na papír, nicméně občas pracuji i s notami v digitální podobě – přes braillský řádek.

Brailem mám popsaných mnoho věcí, např. běžné noty pro své žáky, složky s osobními dokumenty, turistické mapy, koření, ... Léky naštěstí užívám jen málokdy, nicméně brail na nich potěší.

Programátor, 68 let

Absolvoval jsem Konzervatoř Jana Deyla a za přímý užitek brailu považuji především brailský notopis. Ačkoli je velmi složitý, pro učitele hudby i výkonné umělce ho vnímám jako zcela nezastupitelný. U jednohlasých nástrojů je možné učit se jen sluchem, U nástrojů, které neobsahují jen jeden hlas, si to ovšem bez brailu u nevidomého nedovedu představit. Tedy pokud chci uvažovat o vyšší než hrubě amatérské úrovni.

Bez brailu bych si dále nemohl prožít intimitu samostatně čtené poezie, těžko bych si zahrál v hospodě s chlapama mariáš, někde na návštěvě Scrabble, nezaluštil bych si samostatně křížovku ani sudoku. Jsem rád, že mohu využívat brailské označení na krabičkách s léky a nemusím pro jejich rozlišení sáhnout po krkolomnějších postupech, jako skenování, luštění elektronických štítků čtečkou  apod. Díky brailu si dokážu vybavit správnou pravopisnou podobu slova. Jsem tak schopný si v představě vybrat, která z možných variant zápisu slova se mi líbí více, obdobně, jako to dělají vidící lidé. Správný pravopis mi do podvědomí zafixoval brail.

Za nepřímý užitek čtení rukama považuji to, že se mi tím perfektně vycvičil hmat. Neznám žádnou jinou činnost, kterou by v dnešní době bylo tohle cvičení hmatu nahraditelné. A bez citlivého hmatu si svůj život neumím představit ani trochu. Potřebuji ho např. při přesné práci v dílně, pro lehké dotyky s rozpáleným nádobím, pro přišívání knoflíku a šití vůbec, pro skládání origami, pro vlastnoruční pájení, k prohlížení křehkých věcí, pro přesné střílení z luku, pro zjištění, že miminko má vyrážku, pro pletení, pro škrábání brambor a vykrajování cukroví, pro rozpoznání standardní desky z PSH a ABS, pro zavázání si bot, pro rozpoznání různých vzorů na ponožkách, pro něžné pohlazení hezké holky...

Hmat prostě definuji jako další kanál pro vnímání informací, které ke mně vizuální cestou nepřijdou, i kdybych se třeba postavil na hlavu...

Průvodkyně na Neviditelné výstavě, 29 let

Máme doma miminko a s přítelem jsme oba nevidomí.

Jsem absolventkou konzervatoře. Během studia jsem využívala brailský notopis, jinak si studium hudby ani neumím představit.

Brail mi ale přišel nezastupitelný ve škole také v předmětech matiky, fyziky, chemie. Důležitá byla možnost kdykoliv sáhnout kamkoliv v dlouhém zápise a mít zároveň pod rukama přehled o celku.

Jsme rádi, když ve výtahu potkáme brailské označení,nebo klidně i reliéfně provedená vizuální čísla.

Oba brailem píšeme na mobilu, je to výborně rychlé, s běžnou klávesnicí na dotykovém mobilu bych si vůbec neporadila. Přítel má rád hmatové plánky, krásně si podle nich dokáže udělat představu o prostoru a opravdu podle nich i chodit. Já tohle nedokážu.

Brail denně používáme v domácnosti: máme označené kořenky, bujóny, suroviny v Ikea dózách, dále například CD či veškeré papíry – značíme je na eurodesky, do nichž je ukládáme, nebo přímo na obálku, ve které dokument přišel. Hrajeme prší nebo žolíky – s kartami označenými brailem.

Vítáme označení léků od výrobce. Pokud označené nejsou, napíšeme sami název na Pražské tabulce. Pichťák máme doma společný, ale tabulku máme každý svou.

Dopravní inženýr, 47 let

Vystudoval jsem management a ekonomiku v dopravě na ČVUT. Pracuji na MMR v oblasti bezbariérového užívání staveb.

Brail proto používám 8 hodin denně. Pracuji výhradně s textem na počítači – s braillským řádkem v kombinaci s hlasovým výstupem. Pro mou práci je kombinování těchto dvou výstupů klíčové. Pročítám a připomínkuji dokumenty, které mají třeba až 300 stran. Čtu je po řádcích a díky brailskému výstupu si rychle najedu na místo, které se mi při poslouchání nezdá. Na řádku můžu dobře vnímat strukturu textu, jeho členění na nadpisy a odstavce. Díky takovému členění se v textu lépe orientuji a pomáhá mi to v porozumění. Brailem dobře vidím zkratky, pravopis cizích slov, odborných termínů... Čísla se s řádkem vnímají mnohem snáz, stejně jako všelijaké kódy, kombinace čísel a písmen. Při plynulém poslechu textu se prstem můžu hned zastavit na tom, co mě zajímá do detailu. Braillský řádek je pro mě naprosto zásadní jak při čtení textů, tak při jejich tvorbě.

Když jdu přednášet, jsem rád, když si vzpomenu vzít s sebou hmatové hodinky. Můžu tak sledovat čas, aniž by to bylo pro posluchače rušivé. Při přednášení sleduji průběžně text přednášky – předem vytištěný v brailu. Jindy si nachystám předem poznámky na Pichťáku. Pichťák mám v práci i doma, dalších pět jich mám v zásobě.

Seznam nákupu si doma sepíšu v brailu a podle něj pak nakupuji. Označuji si krabičky čajů či kapslového kafe.

Mým velkým zájmem a koníčkem je doprava. Dymopáskou si dooznačuji body na běžné černotiskové mapě, abych se dozvěděl vztahy mezi různými, mně známými místy v prostoru.

Občas si nechám něco předkreslit a vytisknout na Fuseru. Mám takto provedené třeba kompletní schéma veškerých tramvajových okruhů v Praze, včetně obratišť a vozoven, dále i všechny tramvajové provozy v republice. Pokud mě zajímá upřesnění některých míst, řeším to dolepením brailských značek. Tímto způsobem si osadím i prázdnější místa ve výše uvedených hmatových pláncích. Jakoby tak zabydlím prostor, kterým určitá tramvajová linka prochází, a získávám tak povědomí o prostorovém kontextu.

Bezpečnostní a přístupové údaje si píšu v brailu na papír. Mám pocit, že jsou tak chráněnější.

Když má žena rodila v Motole a já za ní každý den chodil, hmatově jsem si označil na schodišti jednotlivá patra nemocnice. Značku jsem si nalepil na vnitřní stranu zábradlí. Dneska je našim dětem 13 a 11 let...

Podobně na zvonek na paneláku, kde bydlí moji rodiče, jsem si přilepil malé brailské písmenko (kterým začíná naše příjmení).

Na závěr se ještě vrátím do svých mladých let: V pravopisu a gramatice jsem během studia hodně ujel, protože mi můj písemný výstup nikdo nekontroloval – vytvořil jsem si vyloženě svůj vlastní svět. V době střední a vysoké školy jsem se s písemnou podobou češtiny vůbec nesetkával – tehdy počítače ještě dostupné nebyly, ale neměl jsem ani žádné brailské učebnice. Moje gramotnost se začala zlepšovat až příchodem braillského řádku. Dodnes ale v této oblasti pociťuji silný handicap, cítím se nejistě. Veškeré své písemné výstupy si kontroluji Wordem a leccos si i dohledávám.

Psychoterapeutka, 46 let

Nedám dopustit na náramkové hmatové hodinky. Při terapii by mi nebylo příjemné zjevně sledovat čas, který ale sledovat potřebuji. Dlouhý rukáv hodinky zcela zakrývá, můžu tedy na ně koukat naprosto diskrétně. A s krátkým rukávem to jde nenápadně třeba pod stolem...

Často si na Pichťáku pořizuji různé taháky a poznámky. Vlastně si takto připravuji podklady pro všelijaké pracovní schůzky, supervize a telefonáty, do svého papíru pak v průběhu těchto setkání nahlížím. Během telefonátů ráda přecházím po místnosti sem a tam a poznámky si při tom čtu na břiše – je mi to tak velmi pohodlné. Při práci s klientem mám na klíně rozevřený kroužkový blok s poznámkami pořízenými na pražské tabulce a během našeho povídání do nich průběžně nahlížím.

Dříve jsem s sebou všude nosila tabulku s bodátkem a kroužkovým blokem pro zápis krátkých důležitých informací. Psaní na tabulce jsem bohužel musela omezit kvůli potížím s karpály. Tabulku ale nadále velmi ctím a používám ji alespoň na kratičké zápisy. V řadě situací mi je totiž zapisování do mobilu tak nějak společensky nepříjemné. Psaní na tabulce probíhající komunikaci nenarušuje, zatímco mobil v ruce a ještě k tomu u ucha, abych slyšela, co píši, ano.

V noci, když nemůžu spát, si ráda čtu brailem v posteli. Mám uši dost přetížené z celodenního provozu a ze všech těch mluvících zařízení, proto je mi nanejvýš příjemné zůstat při nočním čtení v úplném tichu, nenarušovat ten noční klid.

Ráda si čtu brailem na cestách, poslech vnímám jako rizikový kvůli izolaci od dění kolem, nemusela bych postřehnout, co se děje. Notebook na cestách vnímám jako velmi nešikovný, neohrabaný, těžký, příliš drahý vzhledem k možné újmě...

Pomocí brailského řádku kontroluji pravopis, vynechání mezer apod.

Při učení cizích jazyků jsem vždycky tahala po kapsách brailské kartičky se slovíčky. Čtením brailem si fixuji znalost a podobu slov. Už samotným čtením se slovíčka učím.

Někdy se začtu do brailského textu jen pro to potěšení, že najednou vidím ta slova, jak vypadají. Do šestnácti let jsem trochu viděla. Pro mě brail nahrazuje oči, že najednou vidím, jak to vypadá.

Kdybych přišla o brail, je to, jako bych přišla o oči, o tu možnost vidět. Rozhodně si pamatuji lépe ze čtení prsty než z poslechu. 

Vzpomínám, jak úžasné bylo, když mi nevidomá kamarádka přenechala své poznámky, které si brailem napsala k postupovým zkouškám. Bylo to asi 150 listů textu. Informace jsem si pamatovala i podle toho, kde na stránce byly, jak byl text odsazený, v blízkosti jaké zvláštní grafické úpravy se ta informace vyskytovala apod. Velmi mi to v učení pomáhalo. Vnímám to jako obdobu toho, jak s textem může pracovat vidící.

V kostele můžu z brailských papírů zpívat, texty si vestoje držím na břiše. Funguje to výborně, lze tak v klidu i listovat.

Brailské popisky na krabičkách s léky jsou pro mě zásadní.

Doma mám v brailu vylepený jízdní řád naší konkrétní linky autobusu. Brailem mám označenou myčku, pračku, krabičky s čaji, koření, různé plechovčičky, zásobníky s čímkoliv, dokumenty, šanony, složky, košilky – mám doma na starosti administrativu. Nestíhám si brailem označovat tolik, kolik bych chtěla, při pěti dětech a náročné práci je to boj s časem. Čím lépe mám ale věci označené, tím jsem soběstačnější.

Hmatové čtení dětem na dobrou noc má pěknou atmosféru – čtu jim při zhasnutém světle.

Vždycky jsem si v brailu ráda dělala poznámky k čemukoli. Například v domácí škole jsem dětem zadávala seznamy, které jsem si sama vyhotovovala v brailu: třeba názvy měst v Africe. Ráda si ty seznamy prohlížím, líbí se mi jejich uspořádání. V počítači, byť s braillským řádkem, to prostě nemá tvar, žádné osobité rysy...

Brailská knížka, ta má tvar, také voní, má desky, svůj design, může to být i prostě krásný předmět, který si s chutí postavím na polici a ráda se ho jen tak dotýkám.

Lektor výpočetní techniky, 52 let

Jsem muzikant, absolvoval jsem konzervatoř a poté učil v ZUŠ. Roky už jsem teď lektorem výpočetní techniky pro nevidomé.

Bez brailu si vůbec neumím představit efektivní editaci textu. Brail umožňuje detailní kontrolu, mám ho spojený s pravopisnými návyky: pod prsty je dost divné vidět záměnu i/y apod. Kdybych nepoužíval brail, nikdy bych se asi nedověděl, jak se co píše v cizích jazycích. Neznat třeba pravopis jmen známých politiků, to by mi přišlo hodně divné...

Brail je rozhodně lepší pro celkovou představu o textu. Jsem vizuální typ, potřebuji si i text představit v prostoru, získat přehled o jeho rozčlenění apod. Trochu jsem viděl do osmi let, na ZŠ pro děti se zbytky zraku, která dnes už neexistuje, jsem se v první třídě naučil psát a číst jak běžným způsobem, tak i brailem. Vybavuji si, že v devíti letech už jsem si psal deník v brailu.

Brail je pro mě nezastupitelný při vedení besed a prezentací, kde potřebuji průběžně a nenápadně nahlížet do svých poznámek. Čtení prsty mě nevyrušuje při souběžném mluvení na lidi.

Jsem moc rád za brailské značení krabiček s léky.

Bez brailu bych vůbec nemohl pracovat s notami.

No a poezii, tu si mnohem raději přečtu v brailu.

V domě jsem si brailskou značkou označil své patro, abych si ověřil, že jsem správně.

Náramně mi vyhovuje psaní brailem na dotykovém telefonu. Využívám to při psaní e-mailů a delších poznámek, je to vynikající!

Hraji karty označené brailem – s dětmi prší, s dospělými mariáš.

Brail je pro mě důležitý při prohlížení haptických map. Dodnes s nostalgií vzpomínám na hmatové mapy ze základky. Povědomí o evropských státech a rozmístění měst mám zafixované právě a jen z nich.

Ale pro výběr vína používám mobil, s tím bych se neoznačoval, protože víno se u nás stejně dlouho neohřeje...

Lektorka angličtiny a sociální pracovnice, 50 let

S brailem jsem se vedle běžného typu písma potkala hned v první třídě dnes už neexistující ZŠ pro děti se zbytky zraku ve Šporkově ulici v Praze. Ve druhé třídě jsem přečetla svou první brailskou knihu, kterou byl uhrančivý příběh Vlčáka Kazana od Jamese Curwooda. Během prváku na gymnáziu pro žáky se ZP jsem přestala vidět úplně a přešla beze zbytku na brail. Naučila jsem se perfektně si dělat během výuky poznámky na Pichťáku, protože ve škole tehdy žádné učebnice v brailu nebyly a pracovat s nahrávkami na kotoučových páscích bylo extrémně nepraktické. Po kapsách jsem nosila brailské kartičky se slovíčky a frázemi a při čekání na autobus si v nich četla.

Jeden z mých vyučujících na FF UK byl shodou okolností také nevidomý. Fascinovalo mě, jak si na tabulce bodátkem stíhá zapisovat naši prezenci. Obdobně schopně používal tento způsob zápisu i pro své konsekutivní tlumočení. Rozhodla jsem se, že se psaní na tabulce v tak vysoké rychlosti chci pokusit naučit také, do té doby jsem ji používala sporadicky, na základní škole jsme k ní vedeni nebyli. Tabulka se mi stala nenahraditelnou pomůckou, i v době mobilů a počítačů ji mám neustále při ruce.

Brail je pro mne neodmyslitelný při psaní textů všeho druhu. Při kontrole textu kombinuji hlasový a hmatový výstup. Jakmile si při poslechu textu všimnu třeba přehozeného nebo zaměněného písmene, pomocí naváděcích tlačítek na braillském řádku se rychle dostanu na kýžený znak a opravím, co je zapotřebí. Braillský řádek mi dává nesrovnatelně větší jistotu nad tím, co vyšlu do světa – opravené úkoly svým žákům, editorské práce překladatele apod.

Brail je pro mne nezastupitelný při večerním ukládání dětí, čtení na dobrou noc se u nás v rodině velmi pěstuje.

Při čtení ve vlaku brail na rozdíl od sluchátek ponechává kontakt s okolním děním.

Mám ráda i ten pocit, jak přejíždím prsty a rukama po stránce, prohlížím si formát textu, grafické ozdoby, mám ráda brail na různých typech papírů… Byly doby, kdy jsem si každý brailský katalog z nějaké hmatové výstavy doma uschovávala, cokoli se mi v brailu dostalo pod ruce, jsem ihned pročítala – vyprahlost po přímém a plnohodnotném kontaktu s textem byla nedosytitelná.

Sama si ráda v brailu píšu různé přehledy, například data svozu odpadu. Mám to vylepené na dvířkách linky v kuchyni. Ještě jsem si tam takhle vyvěsila školní rozvrh dcerky a také seznam zásaditých a kyselinotvorných potravin. Do speciálního sešitu ve vyzdobených tvrdých deskách si zapisuji zajímavé cvičební sestavy z aerobiku, které si vymyslím a chci se k nim vracet.

Ačkoli počítač i mobil pochopitelně používám denně, neobejdu se bez Pichťáku a tabulky. Na Pichťáku si píšu nákupní seznamy, přípravy na vedení seminářů, body pro přednášky. Vítám, že čtení brailem z papíru neruší (zdánlivý oční) kontakt a komunikaci s posluchači.

Vždy mne nadchne a dojme, když mi někdo z mých vidících přátel či kolegů zašle zásilku popsanou brailem nebo do ní vloží brailský lístek. Kolegyně mi např. posílá vizuální materiály a na obálku mi brailem napíše, o co jde. Jiná kamarádka mi zase vkládá brailské popisky do oblečení, které mi posílá pro děti.

Označování všeho druhu věnuji poměrně dost času, protože jsem pak soběstačnější a mohu tak snáze pečovat o domácnost i naše dvě děti (11 a 7 let). Brailem označuji kořenky, sklenice a nádoby s nejrůznějšími potravinami, lahvičky se šampóny, klubíčka vyšívacích bavlnek a další. Je-li to možné, píšu brailem za pomoci tabulky a bodátka přímo na papírovou krabičku (čaje, cereálie, lívance v prášku apod.), jinak pro popisky používám samolepicí průhlednou fólii z Tyflopomůcek. Vyhovuje mi více než Dymopáska, protože štítky mohou mít libovolnou velikost. Označuji obálky, dopisy, dokumenty k založení, někdy přímo na zadní stranu listu, dále na průkazky (při vracení např. kartičky pojišťovny mám jistotu, co mi úředník vrací), manuály a návody k výrobkům (vidícímu je podám, aby mi v nich něco vynašel).

Ráda šiju, mám doma plný šuplík kousků látek nebo vyřazené oblečení, které můžu rozstříhat a něco zněj ušít. Mám v tom systém: každý kus látky či podobné menší kousky látek vložím do mikrotenového pytlíku, dovnitř přidám kartičku s brailským popisem, o co jde. Když něco hledám, kartičku přečtu přes mikroten, nemusím sáčky otevírat a jen se v nich přehrabuju. Je trochu pracné – ostatně jako u vytváření každého takového systému – si ten pořádek zavést. Mnohokrát se mi to ale vyplatilo: když jsem třeba potřebovala něco urgentně najít sama, nebo když jsem si chtěla v klidu promyslet nějakou švadlenkovskou úpravu – to si pak sedám k šuplíku, projíždím postupně sáčky a vymýšlím nějakou tu tvorbu...

Za takřka geniální považuji anglický brailský zkratkopis, tzv. Grade 2 English Braille. Ušetří cca třetinu délky textu a mimořádným způsobem zrychluje psaní v brailu. Používám ho i při všelijakém označování právě proto, že mi umožňuje do stejného množství znaků dostat mnohem více informací. Přála bych každému nevidomému, který ovládne angličtinu alespoň na středně pokročilé úrovni, aby ze znalosti zkratkopisu mohl mít užitek.

S označenými kartami hrajeme s dětmi hru UNO. Když byly děti malé, měla jsem brailem označenou řadu leporel, abych si s nimi mohla dobře povídat nad obrázky. U jednoduchých stavebnic jsem měla dílky označené značkou barvy, abych děti do světa barev mohla vpravovat i já. Když dcerka nastoupila do školy, brailské štítky na sešitech mi pomohly připravit s ní společně tašku na druhý den.

Vícekrát jsem byla v situaci, kdy na dlouhé chodbě s množstvím dveří bylo výhodné si označit brailskou značkou dveře, kam jsem často docházela, např. na pravidelnou fyzioterapii nebo za nějakou agendou u nás na městský úřad. Obvykle jsem ji nalepila na postranní futro, kde jsem ho snadno našla.

Samozřejmě si velice cením brailu na lécích, uvítala bych ale i datum expirace.

Je jisté, že brail rozvíjí a cvičí hmat, zvyšuje hmatovou vnímavost. Pracovat brailem a zvládat další dovednosti, jako je například rozpoznání, zda jsem mrkev či bramboru oloupala dostatečně, zda tepláčky dítěte už zase mají prošoupané koleno, nebo třeba navléknutí niti do jehly pomocí navlékátka a přišití záplaty, to jsou spojité nádoby. Čím lépe jde jedno, tím lépe se daří i všechno další.

A s dětmi mám pro schopnost používat brail o důvod navíc. Nechci, aby děti trávily spoustu času na technice. To dost těžko docílím, kdyby viděly můj příklad, jak jsem tam od rána do večera...

V mém životě není brailu nikdy dost. Kdekoli se kolem mne objeví, jako by se svět rozsvítil, najednou z té jednotvárné šedi a často sotva tušeného významu vystoupí do pevných tvarů a jasných barev…

6   Závěr

„Žijeme v době, která nabízí nevidomým obrovské možnosti na poli technologií, jež výrazně usnadňují každodenní komunikaci a jsou také zdrojem informací. To však neznamená, že Braillovo písmo již není třeba. Braillovo písmo je pro nevidomé tím, čím je vizuální písmo pro vidící. Oba systémy jsou základem čtenářské gramotnosti a dalších klíčových kompetencí.

Čtení má zásadní význam pro porozumění i produkci textu, povědomí o pravopisu, gramatických pravidlech, členění textu atd. Nejnovější studie dokazují, že čtení výrazně ovlivňuje strukturu konkrétních mozkových oblastí. Je tedy zřejmé, že výuka a podpora čtení je základem veškerého vzdělání a měla by být systematicky trénována u všech dětí bez rozdílu. Pokud se tomu nevěnuje dostatečná pozornost, přináší to závažné následky. Ty jsou o to fatálnější v případě nevidomých, kteří mají už kvůli absenci zrakových podnětů výrazně ztížené možnosti poznávání světa, vzdělávání, komunikace, uplatnění ve společnosti.

ALTMANOVÁ, J. A KOL. (2011): Čtenářská gramotnost ve výuce. Metodická příručka. Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV), divize VÚP, Praha.

AVIV, R. (2010): As reading „evolves“, Braille is pushed aside for audio books. Dostupné z: http://media-dis-n-dat.blogspot.com/2010/01/as-reading-evolves-braille-is-pushed.html.

BRENT, D. – BRENT. D. (2000): Technologies of Resistance/Resisting Technology: Braille, Computers, and Literacy for the Visually Impaired. Dostupné z: https://people.ucalgary.ca/~dabrent/art/braillelit.htm.

CARREIRAS, M. A KOL. (2009): An anatomical signature for literacy. Nature, 15(461). Dostupné z: https://www.nature.com/articles/nature08461.

ELIÁŠKOVÁ, K. (2020): Historický vývoj mateřského jazyka u žáků se zrakovým postižením [disertační práce].

KENDEOU, P. – VAN DEN BROEK, P. – HELDER, A. – KARLSSON, J. (2014): A cognitive view of reading comprehension: implications for reading difficulties. Learning disabilities research & practice, 29(1), s. 10–16. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/260411126_A_Cognitive_View_of_Reading_Comprehension_Implications_for_Reading_Difficulties.

KLOC, J. (2011): Reading Braille activates the brain´s visual area. Scientific American. Dostupné z: https://www.scientificamerican.com/article/the-reading-region/.

KUCHARSKÁ, A. – SEIDLOVÁ MÁLKOVÁ, G. (2012): Čtenářská gramotnost – předpoklady rozvoje, počáteční gramotnost. Pedagogika. Časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. č. 1–2, s. 1–9.

MURILLO, S.: Comentary: Is Braille still important? Dostupné z: https://chicagolighthouse.org/sandys-view/commentary-is-braille-still-important/.

NEŠPOR Z. R.: Sociologická encyklopedie. Dostupné z:  https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Gramotnost.

PRESSLEROVÁ, P. – RUSNÁKOVÁ, K. (2015): Slabí čtenáři v kontextu porozumění čtenému – přehledová studie. Psychologie. Elektronický časopis ČMPS. 9(1). Dostupné z: https://e-psycholog.eu/clanek/223.

PRŮCHA, J. –  WALTEROVÁ, E. – MAREŠ, J. (1998): Pedagogický slovník. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 328 s. ISBN 80-7178-252-1.

REICH, L. (2011): A ventral visual stream reading center independent of visual experience. Current biology. 21(5), s. 363–368. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0960982211000637.

SMÝKAL, J. (1994): Pohled do dějin slepeckého písma. Česká unie nevidomých a slabozrakých, Brno. Dostupné z: https://smykal.ecn.cz/publikace/kniha08t.htm#kap5.

SMÝKAL, J. (2008): Tyflopedický lexikon. Dostupné z: https://www.apogeum.info/tlex/heslo.php?id=137.

YONG, E. (2009): Guerrilla reading – what former revolutionaries tell us about the neuroscience of literacy. National Geographic. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/science/article/guerrilla-reading-what-former-revolutionaries-tell-us-about-the-neuroscience-of-literacy.

Individuální vzdělávací plán se zaměřením na žáky se zrakovým postižením

Markéta Schaeferová, 2017

Vydala Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR

Elektronická publikace online a ke stažení zdarma zde

Na požádání vám zdarma zašleme následující publikace: 

Jak pomoci

Anne Ellis & Alison Frankenberg

Vydala Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, 2005

Praktický průvodce dítěte se zrakovým postižením v běžné mateřské škole.

Z anglického originálu WHAT SHALL WE DO TO HELP přeložila PhDr. Karla Korteová.

Tak a tak na taktilní knížku

Terezie Kochová

Vydala Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, 2. vydání, 2012

Souhrn základních pravidel tvorby hmatově ilustrovaných knížek.

Od reality k obrázku

Jiří Mojžíšek

Vydala Asociace rodičů a přátel dětí nevidomých a slabozrakých v ČR, 2010

Postřehy, nápady, rady nevidomého autora k hlubšímu porozumění zákonitostem tyflografické tvorby a hmatového vnímání.